Po několika málo dnech se opět vracím na stránky, omlouvám se za mlčení, ale potřeboval jsem se co nejvíce soustředit na dokončení regionálního časopisu Krajem svatého Antonínka a také se věnovat rozjezdu nového týdeníku Naše adresa Uherské Hradiště.

Přemýšlel jsem, čím se na stránky vrátit nejdříve, toho zajímavého se blízko nás i daleko od nás děje velmi mnoho, ale nakonec jsem se rozhodl začít tím, co považuji za nejdůležitější - a tím je zcela jistě to, že žijeme ve svobodě, která má sice mnoho a mnoho chyb, ale ty ke svobodě budou vždycky patřit.

Proto bych rád upozornil především mladé čtenáře těchto stránek, že si připomínáme 65. let od osvobození naší země  od největšího zla, které kdy lidstvo postihlo a mělo za následek životy desítky milionů nevinných lidí, kteří "jen" chtěli žít stejně jako my. Tímto zlem byla totalitní moc, která měla podobu nacismu, který bohužel v řadě zemí vystřídal komunismus. Nikdy nesmíme zapomenou na ty, kteří proti tomuto zlu bojovali a vždycky si musíme dávat pozor na ty, kteří se snaží naši svobodu ohrožovat v zájmu vlastní moci a vlastní ideologie - takových lidí je bohužel stále hodně.  

Když jsem byl před několika dny fotit položení věnců k památníkům osvobození v Uherském Ostrohu, viděl jsem jen malinkatý hlouček lidí, kteří u tohoto památníků stáli. A ten ještě tvořili hlavně zástupci města, jinak tam nebyl téměř nikdo.  Pokud nepočítám například manžele Kodríkovi, staří Sokolové, kteří s pohnutím u pomníku stáli a vzpomínali na ty, kteří položili za naši svobodu své životy. Někdy si říkám, jestli právě odcházející generace Sokolů nebyla ta úplně poslední, která by se proti zlu postavila.

Myslím, že se nemusíme stydět, když vezmeme kytičku a položíme ji na znamení úcty k pomníkům svobody, které máme ve svém okolí. A určitě nebude vadit, když vedle nás budou v té chvíli stát naše děti nebo vnuci. Možná si v té chvílí všimnou poprvé jmen na těchto pomnících a uvědomí si, jak mladí byli ti, kteří za naši svobodu obětovali to nejcennější, co měli.     

Dovolte mi v této souvislosti dát sem na web několik odkazů:

Tady si můžete přečíst o generálu Tomáši Sedláčkovi, který získá cenu Paměti národa. Pan Sedláček je jeden z posledních žijících úctyhodných mužů, kteří bojovali za svobodu a poté byli tvrdě postiženi komunistickým režimem...

Rád bych také připomněl, že tuto cenu Paměti národa začíná letošním rokem udělovat občanské sdružení Post Bellum. V tomto sdružení jsou lidé, kteří nahrávají vzpomínky například veteránů z 2. světové války, obětí holocaustu či politických vězňů komunistického režimu v tehdejším Československu. Toto sdružení dělá fantastickou práci, kterou můžete sledovat TADY na internetu i v rozhlase...

A TADY si můžete poslechnout zvukový záznam z bojů o rozhlas v Praze 5. května 1945... Nikdy nebude možné dostatečně vyjádřit úctu těm jednotlivcům, kteří vyslyšeli volání rozhlasu o pomoc a zcela dobrovolně šli těsně před koncem války bojovat proti nacistické převaze... 

Kdo chce, může se v posledních letech dostat k obrovskému množství informací, které se týkají naší minulosti. Jednou z posledních akvit je vznik stránek "My jsme to nevzdali", které vám velmi doporučuju k prohlédnutí. Vidět by je měli především kantoři, protože s pomocí těchto stránek by mohli ještě lépe učit své žáky historii a vlastně i současnost.

Tyto poslední webové stránky, stejně jako mnoho dalších projektů existuje možná nejvíce proto, aby sloužily mladým lidem k jejich vzdělávání. Jedině mladí lidé, kteří budou mít touhu se vzdělávat a budou si vědomi ohromné hodnoty svobody, můžou zajistit, že mladá česká demokracie se bude moci dál rozvíjet. Zda se to podaří, nevíme.

Jistě, tak jako možná někteří z vás, jsem k dnešní nejmladší generaci spíše mírně skeptický. Ale historie už mnohokrát ukázala, že právě mládí, které začíná dospívat, dokáže často překvapit tím nejpříjemnějším způsobem.      

RB