Zoufalý Petr

Slovácko, Slovácko, Slovácko, co se to s tebou děje? Místo probuzení po ostudném debaklu 0:7 v Brně v minulém kole přichází další pohroma, Slovácko prohrává doma s Libercem 0:1, zaznamenává čtvrtou porážku v řadě a nyní si na mužstvo brousí zuby přebohaté a přeambiciozní mančafty Mladé Boleslavy a Sparty Praha.

Že by hráči a realizační tým Slovácka po velmi nadějném začátku soutěže nechtěli své věrné fanoušky zbytečně rozmazlovat a raději je vrátí do bídy minulých sezón? Vypadá to tak, fanouši milí a v celé lize nejvěrnější, prosíme vás, choď te se na nás dívat, choďte pozbuzovat, i kdyby vás z naší hry boleli oči sebevíce. Tak nějak zní asi fotbalové modlitby ligového Slovácka. Mimochodem, jaký že byl vlastně trest za debakl na Brně? To bylo slov a slibů... Ale - fanoušku, po tom ti nic není.

Vytrvejme ale ve víře, že dobrý fotbal se snad jednou do Hradiště vrátí, lide slovácký, a podívejme se, co říká hvězda hvězd, klenot Slovácka, "Bůh", k němuž se upínají všechny naděje, hráč s čísle 9, Petr Švancara. I "Bůh" ale občas nemá svůj den, a ten slovácký ho neměl včera, kdy napálil míč z penalty na branku, jenže míč se vznesl nad horní břevno a tím odnesl i slávu tohoto muže, která by se asi začala už i hvězd dotýkat.

Náhoda? Smůla? Neschopnost? Prokletí? Vždyť tento náš superhrdina dává penalty vždycky! Vždycky! "Vlastně kdysi jsem nedal, ale to už je aspoň deset let," odpovídá, a já mu děkuju, že se neschoval po nevydařeném zápase zbaběle do kabin po vzoru mnoha a mnoha a mnoha "kopalistů", ale přišel mezi novináře a jejich prostřednictvím i mezi diváky. Díky! Při takovém chování je i penalta odpuštěna! A díky Staňovi Dufkovi, který vše nahrál na diktafon a nafotil!

RB 

TADY je sestřih utkání Slovácko - Liberec 

Kde to balóne z penalty letíš?!!! Okamžitě se vrať! Okamžitě !!! Zastav se prosím! Vrať se kousíček a schovej se pod břevno! Góóól!!! My se chceme radovat! My chceme být šťastní! My chceme snít o tom, jak krásně náš Švanci v tom říjnovém večeru zase bláznil radostí ! Tak už neblbni a pojď dolů... Prosím ...  

 To bolí, bolí. Hranice mezi fotbalovým štěstím a neštěstím je tak tenká, tenounká. Stačilo málo a mohl jsem být oslavován. Být šťastný, protože bych toto nedobré utkání pár minut před koncem srovnal a možná zastavil tíseň, která nás všechny, mě i spoluhráče, svírá. Ale místo toho se dívám do země a cítím, jak krutý může být sport, který tak miluju... Za chvilku ale zvednu hlavu a budu se těšit na okamžik, kdy budu zase šťastný. Štastný víc než kdykoliv dříve, protože už vím, jak hluboká může být fotbalová bolest.