Tento rozhovor vznikl ve středu odpoledne po tréninku fotbalistů Slovácka. Před zápasem proti zachraňující se brněnské Zbrojovce nebylo možné vyzpovídat nikoho jiného jako rodilého Brňáka ve službách Slovácka Petra Švancaru. Pod rozhovorem je ještě část videa, které jsem natočil. Otázky mu tentokrát kladl mluvčí klubu Aleš Mazůrek. 

 

Uherské Hradiště -Překvapivě jenom na lavičku náhradníků se posadil v uplynulém kole proti olomoucké Sigmě největší persona Slovácka Petr Švancara. Potřetí v letošním ligovém ročníku se na hřiště vůbec nepodíval. Trenér Soukup měl pro to svoje důvody. „O Petrovi víme, že je silnější  na domácí půdě. Nechci ho nijak urazit, ale dnes jsme potřebovali pracovitější hráče, což Venca Ondřejka nebo Fujerik jsou,“ vysvětloval po zápase na Hané. Zítra čeká Slovácko brněnská Zbrojovka. Klub, ve kterém Petr Švancara začínal svoji kariéru a město, ve kterém bydlí. 

Ne. Trenér mně to oznámil a já jsem to bral jako normální věc. Já už jsem řekl po svém příchodu do Hradiště, že nechci sbírat nějaké svoje statistiky. To není 1. FC Švancara, to je 1. FC Slovácko. Pokud se budou sbírat body i beze mě, je to známka, že ten kádr je ve Slovácku kvalitní. Neberu to ve zlém, trenér se rozhodl, vyhrálo se a já jsem se snažil pomoci jinak.

Povzbuzoval jsem, podával klukům pití a měl jsem víc času sledovat naše fanoušky. Bylo to neskutečné, ti lidé. Já to řeknu takto: Je mi ctí, že jsem v tomto klubu, díky nim. To je prostě paráda, jakým způsobem nás povzbuzují.

Jasně. To všechno má v režii Jirka Perůtka, který nádherným hlasem předříkává Vysoký jalovec a další pokřiky. Jirka toho moc nenamluví, v pondělí mně řekne ahoj, v pátek čao, ale tohle dělá dobře.  Je to všechno slušné, nejsou tam žádné sprosťárny a trvá to asi pět šest minut. Po zápase v Olomouci jsem skákal radostí. Já to vůbec neberu tak, že by se vyhrálo beze mě.

To záleží na trenérovi, samozřejmě, že by jsem chtěl hrát, to je jasné. Teď se vyhrálo – uvidíme.

Já bych to takto nebral ani kdybychom v Olomouci remizovali nebo prohráli. My na svém hřišti chceme vyhrát každý zápas. Tím, že jsme porazili Sigmu, bude pro nás zápas s Brnem psychicky uvolněnější a nebudeme tak svázaní, že o ligu pořád bojujeme. Věřím, že pohoda přinese na naše kopačky větší klid. Kvůli lidem chceme vyhrát a odčinit Baník, s kterým jsme jenom remizovali.  

Myslíte, že já jako Brňák nebudu přemýšlet tak nějak…Kdo mě zná, ví že, je to zbytečná otázka. Takto já fotbal nedělám a ani nechci dělat. V tom prostředí, které tady na zápasech máme, mi vůbec nepřísluší takto přemýšlet. Když se dívám na teletextu kolik lidí chodí na ostatní zápasy, tak si atmosféry u nás neskutečně vážím. Každé naše utkání doma je krásné.

To je pravda, to nevysvětlím, taková je bohužel mentalita našeho národa.

Oni se tady ani nezachrání ani nespadnou. Jejich postavení v tabulce je dlouhodobá věc, to není věc Slovácka ani Švancary, je to jenom záležitost Brna. Špatnými výsledky už procházejí delší dobu a v jednom zápase bych nehledal žádnou spojitost.

Určitě. Je to můj mateřský klub, ale už to beru všechno trošku jinak. Moc hráčů v Brně neznám, na některé se dokonce musím ptát. Tím, že odešli Trousil s Poláchem, je to míň vyhecované, já si s nikým nepíšu, ani nevolám. Ten kontakt tam už prostě není.

Známe se z hřiště, pamatuji ho jako vynikajícího útočníka. Jako trenéra ho neznám, sám jsem zvědavý, jak se mu bude dařit v budoucnu. Na pár zápasech Zbrojovky jsem byl, ale těžko z nich něco vyčíst. Kádr Brna se strašně točí a já znám vlastně jenom lidi z realizačního týmu. Karla Jarůška a Luboše Maršálka. S Karlem jsme kamarádi a občas zajdeme na kafé, ale teď jsme si delší dobu ani nevolali.Brno prochází špatným obdobím a já jsem kvůli tomu nechtěl navazovat nějaký kontakt. Na kafe už jsme spolu nebyli asi dva měsíce, ale přátelství s Karel si velice vážím.

Já to takto neberu. Jsem připravený v klubu zůstat i z klubu odejít. Já tím jedním zápasem nemusím nikomu dokazovat, že si tu smlouvu zasloužím. Přiznám se, že už se něco hýbe, věřím, že společná cesta se nakonec najde.

Prostě se to trošičku hýbe. (Směje se.) Nechci to víc rozpitvávat, je možné, že v nejbližších dnech se to pohne zase o kousek dál. Klub asi čekal, až budeme v klidnějších vodách. 

Brno dám doma dalo sedm nula. Dostali jsme velkou facku a trhli si obrovskou ostudu. Mě to nejvíce mrzelo kvůli fanouškům, ale já to neberu jako nějakou odvetu, ale jako další zápas doma. Já doufám, že nastoupím a strašně moc si přeji dát gól. Řeknu to úplně na rovinu: Chtěl bych tu branku věnovat někomu, kdo mně minulý týden odešel, i touhle cestou bych mu chtěl ten gól poslat nahoru.

Byl to kamoš, střelec Broňa Bechyňský, včera (v úterý – pozn. aut.) jsem mu byl na pohřbu (reprezentant ČR v brokové střelbě zahynul ve věku 49 let  po tragické dopravní nehodě).

 

Zatím ne, nemám čas. Měl jsem lístky na Finy, ale měli jsme trénink. Pevně věřím, že se do Bratislavy dostanu – to je povinnost.

                                                      Stanislav Dufka