Vladimír Maděra

Zima bylo to sobotní odpoledne tak velká, že hlína z vykopaného hrobu držela pevně pohromadě a tvořila spíše kostky ledu. Přesto nikdo nespěchal domů, všichni jsme stáli na velehradském hřbitově, poslouchali dlouhý tón trubky, zvuk zvonů z místní baziliky i českou státní hymnu, při které zaznělo nad chřibskými lesy několik čestných salv. Není mnoho lidí, s kterými se loučíme s takovou úctou, jakou bylo možné vidět právě v sobotu 19. ledna 2013. Člověk, který byl o chvíli později tady pochován, si však takovou úctu a takové pocty zasloužil.

"Pane plukovníku Vladimíre Maděro! Výsadkoví veteráni jsou nastoupeni k účasti na vaší poslední cestě do modrého výsadkového nebe. Jste příkladem vojáka, který vždy a za všech okolností plnil přísahu svému lidu!" vybavuji si slova jednoho z veteránů, jehož hlas se o několik minut dříve rozléhal velehradskou bazilikou. Ta slova byla tak pevná a přesvědčivá, že se přes kabáty dostávala až na kůži a nemohlo být nikoho, kdo by je nepocítil. "Pane plukovníku, splnil jste všechny své úkoly!" loučí se veterán a ještě jednou prudce zasalutuje.

Tak tedy končí jeden lidský život, dlouhý život, jehož osud byl naplněn po pětadevadesáti letech. Úctyhodný věk! A co teprve, čím byl tento život naplněn. Čím ho naplnil ten, který jim byl obdarován.

Dlouze by šly vypisovat jeho jednotlivé části a roky, zaznamenejme ale tady, že to byl život statečného a čestného člověka, který se rozhodl bojovat za svobodu své vlasti a mnohé pro to vykonal, doma, v Československu, ve Francii i v Anglii. Zaznamenejme tady ale zároveň, že jeho spoluobčané se mu odvděčili po návratu do vlasti tak, že jej zbavili svobody, zatkli, vyslýchali a mnoho let pronásledovali.

On nezahořkl, přestože pracoval patnáct let v dolech, přestože nedostával ani korunu důchodu, přestože dlouho čekal na omluvu a satisfakci. Všechny ty léta zůstal své rodné zemi věrný a vždy - podle mnohých svědectví - zůstaval čestným a dobrým člověkem.       

Jak je to možné, že lidé, kterým tato země ublížila nejvíce, jí zůstávali mnohdy nejvíce věrní? Jak je to možné, že právě takoví lidé byli často největšími optimisty? A jak je to možné, že právě takoví lidí se za žádných okolností nesnažili svou zemi nikdy podvést? 

RB  

Rád bych vám doporučil také odkazy ve Slováckém denku, například TADY je článek o loučení s panem Maděrou, TADY nekrolog a TADY rozhovor s ním z roku 2012

... slova kněze ve velehradské bazilice, kdy můžete nejdříve vidět i slyšet kněze, poté nechávám jen zvuk

... životní příběh pana plukovníka Maděry

... loučení výsadkových veteránů a Armády České republiky

... velehradský hřbitov, sobota 19. ledna 2013