Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

Ohlédnutí za víkendem: Horňáci hráli na Kampě a bojovali za Schwarzenberga, biřmování v Ostrohu, ženy, které tvoří kroje i vlčnovské setkání o kurv.... vesnic + proč se nemáme jako soudruzi v NDR?

Přeji vám pěkný začátek podzimu, který u nás na Slovácku přicházel s pořádnou ranní nedělní mlhou a následným pěkným slunečným počasím, která se tak lišilo od sobotního deštivého nečasu, ve kterém zmoklí lidé utíkali s obranými trnkami i durancijemi rychle domů. Co zaznamenat z víkendového dění sem na stránky?

 

Určitě je o čem psát a co ukazovat, ale stejně se mi zdá, že musím začít jaksi obecným děním a událostmi mimo Slovácko. Zdá se mi, že i když člověk na Slovácku (nebo jinde) zažije bezprostředně kolem sebe něco, co ho často potěší, stejně je drtěný zprávami obecnými - ať už jsou to přetrvávající, dlouhodobé zprávy o špatném stavu naší politiky či hospodářství, tak zprávy, které naznačují smutný trend vývoje celé společnosti: v této chvíli například čerstvá informace podle které každý třetí lékař trpí syndromem vyhoření a nenávidí pacienty, nebo že podle mnoha učitelů a ředitelů škol se české školství řítí do záhuby

 

Jak takové informace vnímat, jak moc jim věřit a především, pokud jsou pravdivé, co s nimi dělat? Pokud jsme hodně bohatí, můžeme odejít z naší země do pár zemí, kde je lépe (až tak moc jich není), pokud odejít nemůžeme, můžeme před těmito a podobnými zprávami strčit hlavu do písku. Ani jedna varianta se mi nezdá tak úplně dobrá, osobně si myslím, že nejlepší je třetí varianta: tam, kde člověk může, měl by přispívat k co nejlepší správě věcí veřejných a chovat se k druhým lidem tak, jak by chtěl, aby se jiní lidé chovali k němu. To se dá činit v každé práci i mimo ni, zejména, když při každodenním kontaktu s lidmi se mi zdá, že nejsme na tom tak katastrofálně, jak to vypadá podle obecných trendů, zpráv médií i mnoha prohlášení politiků, kteří se před volbami často snaží líčit vše v nejčernějších barvách - aby samozřejmě ukázali, že oni jsou ti praví, kdo ví, jak se černých barev a předpovědí zbavit.      

 

Omlouvám se za tento dlouhý úvod, ale zdálo se mi, že je potřebný, protože mám pocit, že rozdíl mezi tím, jak vnímáme život podle osobních zkušeností a jak je nám podáván na základě různých průzkumů a obecných tvrzení, je stále větší. Nebo skutečně si myslíte, že jsme na tom tak hodně špatně, skutečně je člověk takový neřád a řítíme se ve všem do propasti, počínaje třeba zmíněnými lékaři, přes stav školství až po stovky dalších a dalších skutečností? Já pořád ještě potkávám dost lidí, u kterých mám pocit, že jsou přátelští a slušní, že vychovávají co nejlépe své děti, že se snaží dobře dělat svou práci, a pokud je třeba někde pomoci, přijdou také s pomocí.

 

Jistě, můžeme se utvrzovat v tom,  jak je všechno strašné, a v takovém případě - obrazně řečeno - hledat první strom, na kterém bude možné uvázat smyčku pro náš krk. Stejně tak ale můžeme vnímat život více pozitivně a s úsměvem, radovat se z toho, co si radost zaslouží a hledat možnosti, kde a jak můžeme pomoci. Ten druhý způsob se mi zdá mnohem lepší, a byl bych rád, kdybych k němu malinko přispěl i dnešním psaním a videoukázkami.     

 

Kdybych chtěl to všechno české i světové dění obrátit v tak trochu černý humor, napíši jedinou větu: kde jen sakra udělali "soudruzi v NDR" chybu, že tam o víkendu vyhráli volby naprosto drtivě křesťanští demokraté a spokojení voliči dali už potřetí důvěru stejné kancléřce? :)

 

Tak, dost boĺo slov, pojďme k videoukázkám.

 

Dovolte mi začít videoukázkou, kterou jsem natočil v sobotu dopoledne v Uherském Ostrohu, kde jsem byl svědkem biřmování hned dvaceti osmi lidí, od těch mladých až po ty malinko starší. Jestliže se můj předcházející text týkal naděje a beznaděje, třeba zrovna v této události lze spatřovat naději. Dvacet osm lidí, kteří projevili v dospělém věku zcela svobodnou vůli žít a jednat v duchu křesťanských hodnot, není přece vůbec malý počet. A i když musíme počítat s tím, že někteří na tyto hodnoty rezignují, protože i věřící člověk je chybující člověk, stále ještě je naděje, že většina vydrží a bude činit mnoho dobrého pro své okolí.

Jak řekl (TADY) arcibiskup Graubner biřmovancům při loučení, jestliže chcete změny ve své farnosti nebo ve společnosti, jestliže chcete, aby jeden člověk byl oporou druhému, potom musíte začít u sebe. Já bych je dodal, že tragédií naší země je to, jak proti sobě (zatím) v různých hospodských řečích a internetových diskusí stojí lidé "věřící" a "nevěřící", jak se vysmíváme křesťanství, přestože právě ono je "záchranným člunem", který nás může dostat z rozbouřených vod do bezpečí... Dovolte mi tady vzpomenout i slova papeže Františka z jeho aktuálního velkého rozhovoru pro jede italský časopis. "Církev dnes nejvíce potřebuje schopnost hojit zranění a rozehřívat srdce věřících, tedy schopnost přiblížení a spříznění. Vidím církev jako polní nemocnici po bitvě. Je zbytečné ptát se těžce zraněného, zda má zvýšenou hladinu cholesterolu či cukru! Je třeba léčit jeho rány. Potom můžeme mluvit o všem ostatním." Snad na tímto začneme více přemýšlet, třeba zrovna po víkendových hanebných útocích na křesťany ve světě.     

 

Tady už pokračuji pražskou Kampou a Dozvuky Horňáckých slavností, protože to vás, čtenáře mých stránek, bude asi zajímat nejvíce. Letos jsem na místě nebyl, ale samozřejmě v Praze byl Tonda Vrba, který natáčel a podílel se také na organizaci celé akce. Bývá to akce podařená a příjemná, i letos obyvatelé Prahy i její návštěvníci ve výborné náladě poslouchali naši muziku ze Slovácka, konkrétně tedy z regionu Horňácka. Takto celé setkání začínalo.

 

 

 

 

 

 

 

Postupně dám sem na stránky další ukázky, případně se můžete dívat přímo na "videostránku" Tondy, kde dává další víkendová videa. Předpokládám, že jste mnozí "našeho" Tondu viděli v televizi i na internetu díky jeho účasti v předvolební kampani s TOP 09, kde je s Miroslavem Kalouskem i Karlem Schwarzenbergem. Jen bych podotknul, že tato předvolební akce běžela v pátek a neměla nic společného s Dozvuky Horňáckých slavností. Snad tedy s výjimkou toho, že na obou akcích byl Tonda a někteří muzikanti... Občas na mě působí nějak zvláštně účast Horňáků v politických kampaních, ale budiž, je na rozhodnutí každého, zda s nějakým politikem spojí svou tvář nebo nespojí... Předpokládám, že video chcete vidět, takže například TADY je už ve stranickém zpracování :) Video už má přes 17 000 zhlédnutí! Tak moc ještě určitě nikdy nikde žádné Horňáci sledovaní nebyli :) 

 

... pro zajímavost, toto už je Tondova kamera bez střihu ze stejných okamžiků 

 

 

Já zůstal tentokrát o víkendu na Slovácku a mimo jiné se účastnil dvou velmi zajímavých setkání, která měla v názvu lidová - šlo o lidovou architekturu a lidové kroje. Obě témata mě dlouhodobě zajímají, proto jsem se šel na obě podívat a z obou jsem udělal videoukázky i fotky.

 

Tady jsme v sobotním Lipově na Horňácku, kde probíhal tzv. tvůrčí workshop s ukázkami šití lidových krojů i přehlídkou oblékání rekonstruovaných lipovských kroků z období 1890 a 1930. Téměř vše jsem nahrál a vše budete moci tady na webu vidět. Nyní dávám začátek tohoto setkání, při kterém byly představeny také ty ženy, které se šití a péči o kroje podílejí. Bylo opravdu velmi zajímavé pozorovat tyto ženy při práci a také si s nimi povídat. 

Pokud chcete vidět a slyšet jednotlivé ženy, zatím jsem dal na internet tyto:

 

VIDEO: Vyšívání na rukávce - Lipov - Alžběta Špirudová, Marie Gorošová

VIDEO: Vyšívání na košile - křížková výšivky, stínek - Eva Minksová

VIDEO: Výšivka na kordulce - Anna Bláhová + Dělání čepení - Věra Častová

VIDEO: Výšivka na nohavice - Šárka Hlahůlková

VIDEO: Vrapení fěrtochu - Renata Potěšilová

VIDEO: Vázání šátků - Anežka Lundová

VIDEO: Žehlení kroje - Anna Bobčíková

VIDEO: Zdobení fěrtochů - Jiřina Vavříčková (paní učitelku jsem navštívil v pondělí po skončení workoshopu a povídal si s ní o zdobení fěrtochů i o jejím životě, tady je první část povídání, je to vzácná žena a já byl šťastný, že jsme si mohli takto povídat, napíši o ní ještě samostatně)  TADY je ještě odkaz na velmi zajímavou studentskou práci o rekonstrukci starého ženského lipovského kroje

 

... a tady je začátek lipovského setkání, které organizovala MAS Horňácko Ostrožsko se sídlem v Uherském Ostrohu

 

Pokud byste chtěli vidět i to, jak se obléká takový ženský lipovský kroj, a to dokonce dva kroje, navíc z let 1890 a 1930, tak se můžete podívat TADY, TADYTADY a ještě jsem přidal TADY. Jde o vzácné repliky krojů, které můžete vidět i v nejnovějším čísle regionálního časopisu Krajem svatého Antonínka. Určitě se o celém tomto projektu ještě rozepíši i tady na webu, moc rád bych dal na web jména všech, kteří se na výrobě těchto krojů podíleli. 

 

 

 

Tady už jsme pro změnu ve Vlčnově, kde v pátek navečer začínala hodně zajímavá výstava s názvem Lidové stavby - známé i neznámé. Moc bych vám ji doporučoval navštívit, byť jsem skeptik, že někdo na ni vyrazíte. Stojí ale opravdu za podívání, na několika panelech najdete řadu zajímavých, obnovených památek z celého našeho Zlínského kraje, včetně komentáře k nim. Na této první ukázce nejdříve uslyšíte vlčnovskou CM Čardáš, po které promluví při zahájení vernisáže výstavy paní Olga Floriánová, ředitelka Klubu kultury a sportu ve Vlčnově. Sami se můžete přesvědčit, že na výstavě se objevili lidé, kteří mají k tématu lidové architektury co říci, a kteří pro její záchranu dělají velmi mnoho.  

 

K celému tématu lidové architektury i k výstavě se ještě na webu vrátím později, nyní bych chtěl ale zájemcům ukázat dvě videoukázky z této výstavy a to ty, které se týkají současného kurv... vzhledu vesnice. Podle mého názoru je to problém stále větší, nejen, že vesnice ztrácí svůj ráz, ale také je stále více znetvořována šílenými zásahy "stavebníků, kteří staví "bůh ví podle čeho". Nejhorší je, že se to týká i míst, kde ještě zůstávaly na vesnici poslední pohledné kouty. Nejstrašnější je ale to, že je to likvidace definitivní, konečná a nenahraditelná, ničíme něco, co bylo pěkné, co mohlo přinášet radost a potěšení těm, kteří přijdou po nás. Velmi často si říkám, jak jsme takové zločiny mohli dopustit.

Proto sem dávám dvě vystoupení z vernisáže výstavy ve Vlčnově, které se tohoto problému týkají. Za pozornost stojí především to první, ve kterém mluví inženýr architekt Jaroslav Novosad z kroměřížské pobočky Národního památkového ústavu v Praze. Mluví právě na téma toho, proč si vlastně stavebínic (tedy my) můžou stavět jak chtějí, bez ohledu na to, jestli něco ničí nebo neničí z pohledu lidové architektury i celkového vzhledu vesnic... Podívejte se i na následné vystoupení starosty Vlčnova Jana Pijáčka. I když od něj, stejně jak od dalších starostů třeba tady na Slovácku, bych chtěl spíše slyšet odpověď na jednoduchou otázku: opravdu nelze dělat více pro to, aby na vesnicích ubylo podivných staveb, ať už z pohledu architektury nebo jejich barevného provedení?    

 

Tož, to by aj mohlo stačit, né? :) Pokud jste si všechno prošli, doufám, že se tak nestalo v pracovní době. Jinak ty "soudruhy z NDR" opravdu nikdy nedoženeme :) Mějte se pěkně v tom našem podzimním čase, hlavně dosbírejte všecky trnky i durancie a pořádně je někde vypalte - hlavně pozor na metyalkohol :) Teď už budete mít na Slovácku od mé maličkosti klid, pomalu se balím a za pár dní nastupuji v Praze do MF DNES - to mě smích přejde :) Ale "nebojte", Slovácko samozřejmě neopustím :)

 

A na úplný konec ještě jedna "nemocniční" reklama - TADY, prosím, klikněte. Dalo by se říci, že je to reklama na dobro. Konej člověče dobro, jednou se ti vrátí. Kéž by to tak platilo co nejčastěji i mimo reklamu! A kéž by nebylo lidí, kteří při své nemoci musí myslet na to, kolik peněz mají v peněžence! Já vím - realita je mnohem složitější a obtížnější. Přesto má smysl konat dobro. Přesto má smysl věřit tomu, že jednou se člověku dobro vrátí. A určitě má také smysl snažit se ovlivňovat věci veřejné třeba proto, aby lidé měli co nejlepší zdravotní péči za co nejpřijatelnějších finančních podmínek. Vždyť jednou, ano, (určitě!!!) jednou, se budou mít naše děti jako ti "soudruzi v NDR".    

 

RB