Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

Moje víkendové radosti: Smajlíkov v Hradišti, Tři králové z Charity na bruslích, maškary s Futrou na Horňácku, Falešnica v Hluku, Slovácký týdeník

Páni, sám se divím, jak málo jsem v posledních dnech aktualizoval stránky! Doufám, že se to změní, ale když tak přemýšlím, jestli je to mou neschopností nebo nedostatkem času, pak mi věřte, že platí varianta dvě.

Když jsem přes týden v Praze, tak jsem od rána do večera v redakci, nebo jezdím někde v terénu, kdo dělal nebo dělá novinařinu, ten ví, že je to práce prakticky nepřetržitá, protože i během spánku přemýšlíte, co a jak psát. No a když jsem o víkendu doma na Slovácku, tak vám tři děti nedají moc volnosti - kdo má děti, ten ví, že tak to prostě je.

Dnes mám naštěstí volno za dřívější víkendovou službu v redakci, takže chci stránky doplnit, ale počítám, že brzy padnu spravedlivým spánkem. Snažíme se totiž nejmladší dceru odnaučit pít mlíčko od maminky, což mimo jiné znamená, že s Barunkou je přes noc tatínek a Barunka se každou chvíli budí, protože byla hodně měsíců zvyklá přes noc i několikrát pít mlíčko - tak, to byl malý a spíše výjimečný pohled do mého soukromí a pojďme rychle k tématům, která vás snad budou zajímat více. 

Čím začít? Smajlíkovem! Dětským centrem! Proč s ním? Protože si myslím, že to je věc, která bude řadu čtenářů - rodičů (vycházím z vlastní zkušenosti) zajímat. Tedy, kdo o Smajlíkovu ještě neslyšel, je to budova, která stojí hned vedle Tesca v Uherském Hradišti. Její otevření jsem moc uvítal, Hradiště a okolí má konečně pořádné dětské centrum! Tedy, věřím, že by to takové centrum mohlo být. Včera jsem se v něm byl podívat a působilo na mě dobře. Rodiče mají výborné místo, kam můžou přijít s malými dětmi, sami si můžou sednout ke stolům a jejich děti se můžou hrát. Já si myslím, že každý rodič a každé dítě občas takové místo potřebuje, součástí Smajlíkova je také malá kavárna s několika stoly, takže je možné dát si něco k snědku i jídlu. Super je i otevírací doba: od pondělí do neděle od 9.00 do 19.00.

Povídal jsem si s paní, která tomu šéfuje a dozvěděl se, že celá budova patří jejímu otci, který je majitelem firmy Royal v Uherském Brodu. Rodina přemýšlela, co by mohla otevřít a nakonec se dohodla na Smajlíkovu. Zatím ještě chybí služba hlídání dětí, ale ta by prý měla být časem také - myslím, že takové centrum umožňuje i řadu dalších, navazujících, služeb. V přízemí budovy jsem včera viděl dělníky, ještě dodělávají různé věci, ale dozvěděl jsem se, že tady by měly být obchody. Každopádně, je to další obohacení našeho kraje o služby, které u nás chyběly. Ať tedy žije Smajlíkov! Ať se majitelům daří, ať své služby dál rozšiřují a bohatnou, ať z jejich nápadů a financí máme prospěch také! A ať u nich nachází maminky (nebo i tatínci) chvilku času na oddych, protože péče o děti je krásná, ale také velmi náročná.

Je mi jasné, že vás zajímají hlavně ceny, později je sem dám a brzy bych chtěl dát sem také videorozhovor s majiteli Smajlíkova. TADY je Facebook Smajlíkova.

 

Kromě Smajlíkova jsme byli s naší Aničkou včera hlavně na bruslení na stadionu v Uherském Hradišti, což byla moje další radost - ta radost spočívala v množství dětí, které jsem viděl při bruslení. Zaplnily celé hřiště! Nebylo to přitom obyčejné bruslení, led pro děti pronajala Charita, a to proto, že pozvala na bruslení děti, které chodily při Tříkrálové sbírce. Proto ta má radost! Z tolika dětí! Z tolika dětí, které pomáhaly vybírat peníze na řadu smysluplných projektů! Neberme jako samozřejmost, že u nás na Slovácku se účastní sbírky tak moc lidí a vybere se tady nejvíce peněz z celé republiky, není to nic automatického a vždycky je třeba si toho vážit. Charita navíc poskytuje ohromné množství užitečných služeb, pomáhá hrozně moc lidem a já si nejsem jistý, jestli to veřejnost dostatečně ví. Ano, u nás na Slovácku, asi ano, ale jinde? Navíc mě vždycky stračně nštve, když slyším, jak stát Charitu minimálně podporuje, jak často žije z měsíce na měsíce a jak málo peněz mají ti, kteří v jejích barvách pracují. Stát by si měl těchto lidí mnohem a mnohem víc vážit, stejně jako by si měl více vážit celé této bohulibé "organizace".       

 

Třetí moje víkendová radost se "zrodila" na Horňácku. Vy, kdo sem chodí častěji, víte, že se snažím propagovat sdružení Futra, které má na Horňácku sídlo. V sobotu uspořádalo dětský maškarní bál v Javorníku a já se jel podívat, protože jsem byl zvědavý, kolik dětí přišlo a jak se Futra celé akce zhostila. Výsledek? Ona radost! Přijel jsem s dcerami trošku později, uteklo mně loutkové divadlo (které rovněž existuje díky sdružení Futra), ale i tak jsem viděl, že setkání se vydařilo. "Futráci" měli krásné kostýmky a snažili se dětem dělat zajímavý program, samozřejmě nechyběly soutěže i diskotéky. Jistě, maškarní je na řadě míst, ale přece jen na Horňácku bývá takových akcí méně, proto je skvělé, že Futra existuje. Stejně jako je skvělá existence všech sdružení, ve kterých se různé skupinky lidí snaží něco dělat pro druhé. TADY má Futra stránky.

V této souvislosti bych chtěl vzpomenout například hlucké skauty, kteří pořádali včera maškarní, což nebyla zdaleka jejich první akce. Těch akcí dělají mnoho a tak nějak bez většího povšimnutí a poděkování. I proto bych je chtěl tady vzpomenout a dát na ně odkaz. TADY jsou stránky skautů, TADY fotky Lukáše Baroně z karnevalu. 

 

Ještě nějaká radost? Jo, v Hradišti vznikl nový "mediální pokus" s názvem Slovácký týdeník. Nevím o tomto projektu skoro nic, kromě toho, že za ním stojí jeden mladý muž se jménem Aleš Durďák. Občas na stránky klikněte stejně jako já a všichni postrupně uvidíme, co se z tohoto projektu vyklube. I mediální projekty jsou pro náš region velmi důležité, zejména ty, které se snaží být nezávislé, odvážné a pravdivé. Takových není nikdy dost a my bohužel žijeme dobu, kdy je jich stále méně. V regionech by jich šlo spočítat na prstech jedné ruky, a to bychom ani všechny prsty nepotřebovali. Slovácký týdeník se mi zatím jeví jako reklamní médium, takže mi nezbývá věřit, že k psaní, které si nepřímo diktují ti, o kterých se píše, se časem připojí také ona pravdivost, odvaha a nezávislost. Na druhé straně, docela uznávám ty, kteří jsou schopni získat v našem regionu reklamu, já jsem typ, kterému by to nikdy nešlo a nikdy to zatím nedělal, takže reklamní články na mých stránkách nenajdete - snad jste za to rádi :) Ani Smajlíkov není žádná placená reklama, prostě se mi ten projekt líbí, proto o něm píši, pokud by ale třeba někdo přišel časem s jeho případnou, nějakou kritikou nebo odlišným názorem, samozřejmě mu tady poskytnu prostor.

 

K víkendům těchto týdnů patří samozřejmě plesy, zatím jsem ale na žádném nebyl, takže nemůžu informacemi přímo z místa sloužit. Občas si ale na facebooku přečte, kde byl kdo spokojený s plesem, občas slyším, kde byli návštěvníci spokojeni například s muzikou, nebo třeba co vyhráli v tombole. Zdá se mi, že řada dosavadních plesů se vydařila, někde chodí více lidí, někde méně, nejoblíbenější bývají plesy myslivecké a hasičské, které mají mnohaleté tradice. Pokud byste ale chtěli nějaký ples a nějaké pořadatele pochválit, s klidem napište, dám váš názor sem na stránky. 

 

Jeden ples neples se uskutečnil v pátek v Hluku na tvrzi a já bych na něj rád upozornil. Zdá se mi, že takto mají vypadat ty nejlepší akce. Klukom z Cimbálové muziky Falešnica odpadlo páteční hraní, takže se narychlo domluvili, že si zahrají jen tak pro sebe a pro ty, kteří přijdou, v rychlosti to dali na vědomí, na tvrz přišli, hráli dlouho a dlouho a návštěvníci se skvěle bavili. Když se TADY podíváte na fotky Lukáše Baroně, tak si musíte říci: takto vypadá oslava mládí, muziky i setkávání! Takže to je moje další radost! Byť jsem vzhledem ke svému věku už na místě nebyl :) Prozradím ale tady, že jsme v minulém týdnu ponocovali v Praze s Radimem a Martinem - muzikanty Falešnice - a já se přesvědčil, že společnost muzikantů a zpěváků je ta nejlepší společnost, kterou může člověk potkat. Možná o tom ještě i něco napíši. S nimi totiž přichází radost a cit, zatímco s novináři, intelektuály a všemi možnými jinými "profesními skupinami" většinou jen nějaká přetěžká témata, která vedou člověka k poznání tíhy světa. Ale muzikanti? Ti člověka nadnášejí a ulehčují mu život. Díky jim za to! 

 

Tak, toto je asi konec mého prvního aktuálního příspěvku sem na stránky v novém týdnu, ještě ho doplním o nějaké fotky a odkazy a budu přidávat další příspěvky. Uvažuji, jestli toto psaní o radostech nedoplnit ještě "neradostí", ale asi by to bylo nošení dříví do lesa.  Týká se neukázněnosti řidičů u nás v Hluku, ale ten problém znáte jistě ze svého okolí, asi nemá smysl ho tady popisovat, za volantem jsem bohužel nepoučitelní, jezdíme jak blázni a čekáme, na koho z nás padne tragédie. Škoda slov.

 

RB 

... a ještě pár fotek z akce Futry