Loučení se strýcem Pomykalem, varhaníkem... Padá listí, padá, posmutněla hora, a já sem odpadél, jak lístek z Javora (Vít Hrabal, Vlastik Ondra)
"V čem spočívá největší smysl tych našich mužských a ženských sborů na Slovácku, jaký je vlastně vůbec smysl "folkloru" v dnešní, supermoderní počítačové a internetové době, kdy se většinou zpívá už "onom" na akcích ve stanovený čas?" ptám se často sám sebe a odpověď nacházím třeba zrovna u následujících, dnes v neděli napsaných řádků, které jsem našel na stránkách mužského sboru Boršičané - TADY, prosím...
Právě tam je informace o sobotním loučení dědiny s panem Josefem Pomykalem, stejně jako tam můžete najít moc pěkný text, který napsal Víťa Hrabal a Vlastik Ondra, členové tohoto sboru. K jejich psaní není třeba cokoliv dodávat...
RB
... nejdříve parte a několik slov o smyslu existence mužského sboru Boršičané...
... a následně psaní Víti a Vlastika nejen o tomto loučení ze stránek Boršičanů
A dovolte mi přidat ještě dvě videoukázky. První od Vlastika Ondry je mimo jiné ze založení sboru, kde můžete slyšet i pana Pomykala. A na druhé videoukázce jsou Borčičané, jak jsem je nahrál před čtyřmi lety...