Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

Jak je to se zpožděním časopisu Krajem svatého Antonínka i se mnou - od října se vracím pracovně ze Slovácka do Prahy

Moc a moc bych se chtěl omluvit těm čtenářům časopisu Krajem svatého Antonínka, kteří mě bombardují dotazy, co že je s časopisem, jak to že ještě není v prodeji, jestli přestal vycházet apod. Můžu vás ujistit, že časopis vychází nadále, je také hotový a vytisklý, v pondělí 23. září se během dne objeví v prodeji.

Za zpoždění se velmi omlouvám, tentokrát jsme totiž s vydáním čekali až na skončení slavností v Uherském Hradišti, přičemž se opozdilo sepsání některých stránek, které ale nemůžu nijak ovlivnit. Za nejdůležitější ale považuji to, že časopis stále vychází, Mikroregion Ostrožsko ve spolupráci s obcemi a městy Ostrožska a Horňácka ho dál podporuje a dál ho chce vydávat - byť od příštího roku možná v trošku skromnější podobě.

Další číslo je tedy připraveno a já věřím, že i tímto číslem potvrdíme oprávněnost získání ceny pro nejlepší vesnický zpravodaj v České republice - byť ani tak nejsme zpravodajem jako plnohodnotným časopisem. V tomto čísle 34 najdete podrobný "fotopříběh" z letošních Horňáckých slavností, stejně jako zajímavosti ze slavností v Uherském Hradišti. Protože se orientujeme na lidovou kulturu, nechybí například ani stránková reportáž z hodů v Ostrožské Lhotě, pochopitelně je součástí časopisu i stránka zajímavostí z Antonínka. Věřím, že se vám budou líbit také barevné stránky, na té první vidíte dívku z Blatnice pod Svatým Antonínkem ve vzácné replice místního kroje z roku 1895. 

Rád bych, abychom ale oslovili i ty čtenáře, kteří zrovna lidovou kulturu nemusí, proto přinášíme i články o různých projektech, zcela měnících některá místa, která jsme byli zvyklí vídat v zastaralé podobě. Dvě stránky věnujeme také dvěma mužům z našeho regionu, kteří se rozhodli odjet za hranice naší země - jeden dělá rybářského průvodce ve Španělsku, druhý využil čas mezi studiem k práci a cestování v USA.

Jako obvykle je časopis zaplněn mnoha fotkami a popisky, vždy mi záleží na tom, abychom ukázali co nejvíce konkrétních lidí a o každém z nich přinesli nějakou zajímavost. Těch lidí jsou určitě desítky, budu ale velmi rád za další a další tipy - které od vás bohužel nepřicházejí. Rád je dám hned do dalšího čísla časopisu, tedy čísla 35, na kterém už pracuji a které vyjde v prvních listopadových dnech - určitě vyjde. 

 

Kromě informací o časopise bych se chtěl velmi stručně zmínit také o své maličkosti. Po dlouhém váhání jsem se rozhodl po šesti letech vrátit pracovně ze Slovácka do Prahy. Budu se vracet do stejné redakce, ve které jsem v září 2007 oznámil, že chci mapovat svůj rodný kraj a proto dávám výpověď.

Snažil jsem se o to šest let, pravidelní čtenáři časopisu a webu ví, že jsem napsal stovky článků, natočil přes dva tisíce videoukázek a nafotil nespočitatelní množství fotek, ale upřímně řečeno, všechna tato práce mě dostala ekonomicky i časově na kolena, neměl jsem finance, čas ani síly pokračovat dál v takovém tempu jako dosud.

Co k tomu víc napsat? Samozřejmě jsem ve svém nadšení pro Slovácko trošku vystřízlivěl, ale určitě na něj nezanevřel. V mapování Slovácka chci nadále pokračovat, věnoval jsem se mu mimochodem i v letech, kdy jsem pracoval od roku 1994 v Brně a od roku 1997 v Praze. Ve svém archívu mám z té doby řadu fotek, nafocených ještě klasickým fotoaparátem. Má práce se ale stala viditelnější až díky internetu, který mi ale zároveň vzal strašlivé množství času i sil. 

Mrzí mě, že jsem nikdy nenašel na Slovácku někoho, kdo mi mé nadšení pro Slovácko podpořil natolik, abych se jí mohl věnovat během dne a ne až ve volném čase. Doma ale není nikdo prorokem a není ani dobré příliš snít, člověk narazí na realitu, ve které jde mnoha lidem především o sebe a své příbuzné či známé - většina si to tak nějak "šolíchá" na vlastním písečku, který si bedlivě a vystrašeně hlídá. Při pohledu zblízka je z toho člověku smutno, při pohledu z Prahy je to spíše k smíchu a mávnutí rukou.

Mohl bych na toto téma napsat ještě více slov, ale asi je to zbytečné, možná ještě něco připíši později, nebo možná všechno smažu :)

Každopádně! Kdokoliv ze Slovácka budete cokoliv dělat v Praze a budete chtít svou činnost nafotit, natočit, napsat o ní, dejte mi určitě vědět, velmi rád to samozřejmě zdarma udělám. jedinou překážkou může být čas, protože novinařina je práce od rána do podvečera i večera. O víkendech chci jezdit na Slovácko, což jsem dělal i v minulosti, myslím, že mých cest z Brna a Prahy na Slovácko bylo v letech 1992 až 2007 několik stovek :)  

Od 1. října se tedy vracím do MF DNES, byť jsem odcházel jako parlamentní zpravodaj, nyní začnu pěkně od "píky" jako kdysi v devadesátých letech, budu pracovat ve středočeské příloze jako redaktor. Jsem za to místo rád, budu se věnovat nezávislé novinařině, která mi byla vždy ze všeho nejbližší. Uvidím, co mě čeká, internet novinařinu za poslední roky velmi změnil, noviny také změnily bohužel majitele, za německého majitele jsem nezažil nikdy tlak na to, abychom nějakou pravdu různorodě "ohýbali", pokud jde o nového majitele, přesvědčím se na vlastní oči, cože jak míní nebo nemíní činit. Pokud by případně nebylo možné dělat svobodnou novinařinu, jistě bych v redakci nezůstal.

Pokud jde o mapování Slovácka, rád bych v něm pokračoval, i když nyní bych chtěl k němu přidat i putování po Praze. Pokud mi to čas jen trošku dovolí, můžete se těšit (snad to bude těšení) na to, že budu z Prahy přinášet videoukázky, fotky i texty ve svém tradičním stylu, tedy ve stylu osobního psaní se spoustou různých postřehů, které těžko najdete jinde. Doufám, že to nezní nějak nabubřele, mám Prahu rád, vím, že je tady mnoho dobrých a zajímavých lidí, kteří svým životem i prací inspirují jiné. Chtěl bych vám takovou Prahu a tyto lidi přibližovat. Hlavní ale samozřejmě bude práce v MF DNES pro noviny a středočeský web.

Držím palce všem, kteří se snaží při psaní a mapování svého okolí hledat pravdu, byť je to často hodně složité - tady na Slovácku, v regionech mimo Prahu, je to mnohdy ještě těžší než v Praze, každý chce novináře, který mu bude pochleboat a psát, jak všechno dělá skvěle. Proto se také skutečné novinařině  věnuje mizivé množství novinářů i nenovinářů. Zcela jistě má ale taková práce ohromný smysl, byť si to mnohdy lidé ani neuvědomují - co bychom ale po "lidu" chtěli.    

RB 

... a ještě strana 3 nejnovějšího čísla časopisu