Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

ČERVENEC 2018 - ZÁPISNÍK z rodného Slovácka i Prahy, z novinařiny, politiky a občas i soukromí (doplňuji 31/7)

Slibuji si, že budu mimo pracovní povinnosti na sociálních sítích co nejméně, ale přijde mi škoda nepokračovat v zápisníku, který jsem před nějakým časem začal psát.

 

1. červenec - neděle

 

Snažil jsem se během soboty pomoci dalším příbuzným se zařizováním pohřbu, ráno musím opět vyrazit na cestu směr Lhota - Praha. Celou cestu myslím na taťku. Ještě, že sedím v autě a můžu být sám se sebou. Jen tak se člověk nestydí za slzy...

 

Ranní pohled na Lhotu a okolí po páté hodině... 

 

 

A ranní svítání slunce v pražském Karlíně o tři hodiny později...

 

 

 

Přijel jsem tak, abych stihl ještě Všesokolský slet, který právě začíná průvodem. Rychle vzít dcery a jde se na Václavák! 

 

Z průvodu jsem udělal řadu fotek a videoukázek, postupně je dávám na sociální sítě...

 

 

 

 

 

 

 

 

Čeká mě služba v redakci, ze dvou editorů má službu ten - přísnější  :) Myslím, že nikdo mimo noviny by nepochopil, jak dlouho můžu trvat psaní jednoho článku, byť otvíráku celých novin... Editor se zastavuje u každé věty, každého slova, každého faktu, vše musí být ověřeno, konkretizováno a pokud možno doplněno. Jeden jediný článek. Jak dlouho bude mít životnost? Ale chápu ho, rozumím jeho náročnosti. Odchod z redakce někdy po osmé večer. Kolikrát jsem takto odcházel z redakce za dobu, co pracuji od roku 1991 v novinách? Nikdy bych to nespočítal.... A kolik času jsem prožil s taťkou? Vím, že ten nepoměr je obrovitý.... Byl jsem velký hlupák...

 

Editor při práci, jeho úkolem je článek pročíst a postarat se o to, aby měl co největší kvalitu. Může článek redaktorovi vrátit a nařídit mu, co všechno musí doplnit... 

 

 

A tady už je začátek hotového článku, jak ho našli čtenáři v novinách, nebo později také na webu www.Ihned.cz. Místo Messiho jsem bojoval za fotku ze Všesokolského sletu, ale bez šance...

 

 

 

2. červenec - pondělí 

Začíná zkrácený týden, v redakci nás moc není, ale noviny i weby Aktuálně.cz a Ihned.cz je třeba zaplnit... Potřebuji pracovat na článku o mladších komunistech, je nezbytné dokončit přípravu rozhovoru s lídrem ČSSD v Praze Jakubem Landovským, snažíme se zjistit informace ohledně "problémové" dvojice Poche - Malá.

 

 

Do oběhu se dostává informace, která v redakci vyvolává debaty o budoucnosti. Byť všichni tvrdí, že majitel našich novin a webu Zdeněk Bakala prodává "jen" budovu a redakce zůstává v pronájmu ještě léta, podobné zprávy na klidu nepřidají. Na druhé straně, v žádné práci nemá člověk žádnou jistotu - kromě toho, že dřív nebo později skončí :) Smysl a obsah naší práce se nemění - poskytovat čtenářům pravdivé informace. 

 

Je dobře, že máme tři studentky z brněnské žurnalistiky, které nám pomáhají. Někdy se o nich rozepíši více, občas chodí na zkušenou lepší studenti, občas horší, jsem šťastný, že ony jsou první případ. Tady zrovna Karolína volá rektorku Mandelovy univerzity v Brně, rozhovor vede skvěle, přesné otázky, nenechází se opít rohlíkem... "Paní rektorko, když říkáte, že z dřívějšího pohlu je práce paní ministryně Malé plagiát, tak z dnešního pohledu je přece také plagiát, ne?" ptá se Karolína.  

  

 

 

3. červenec - úterý 

 

Občas jsou schůzky, o kterých není možné nic zveřejnit. Toto je jedna z nich, snad můžu prozradit jen to, že se týká situace ohledně lídra kandidátky ANO v Praze... Pravdivé informace jsou pro novináře to nejcennější...

A ten pán na fotce mě hodně zaujal, protože, když jsem čekal na schůzku, tento muž trpělivě desítky minut upravoval stolky a židličky na Malostranském náměstí. Jsou tam k volnému použití, mnoho lidí je využívá, ale často jsou tak "provázané" řetězy, že se těžko ke stolkům sedá. Takže pán, přestože sotva chodil, dal všechno do perfektního pořádku. A já se ho bohužel nezeptal: Proč tuto chvályhodnou práci vlastně děláte?

 

 

 

Sleduji Českou televizi a jsem opravdu moc rád, že se na ČT24 věnuje v osm večer kauze diplomek. Je nesmírně důležité, že takto postupuje veřejnoprávní médium, přestože je jasné, že někteří mocní v této zemi zuří. Takto statečně se mají chovat novináři! Proto jsem dal na twitter tato slova:

 

 

   

 

Ještě jeden pohled na noviny a jde se domů...   

 

 

A takto hezky svítil podnik v sousedství naší redakce... Skvěle v něm vaří (slyšle jsem), obdivuji, jak tam kmitají všichni pracovníci, ale ceny jsou takové, že si je z naší redakce mnozí dovolit nemůžou... 

 

 

 Vychází článek, na kterém jsem v minulých dnech pracoval, moje myšlenky jsou už ale úplně jinde...

 

 

  

 

4. červenec - středa 

 

Brzká ranní cesta domů na loučení s taťkou... Spící dcery... 

 

 

Když jsem přijel do těchto míst poprvé, bylo tady jen a jen pole, vůbec nic. Během několika let tady taťka dokázal postavit pouze vlastníma rukama toto krásné bydlení. Kdo někdy něco nestavěl, nemůže tušit, kolik to dalo práce. Mnohokrát jsem se těšil, jak při mé návštěvě vyjde ze dveří a dáme se do řeči. Dnes poprvé vím, že už nikdy odtud nevyjde, už nikdy ho neuvidím... Celé toto místo pro mě ztratilo jakýkoliv smysl... Beru do auta jeho druhou manželku a jedeme na poslední loučení... Myslím, že už se sem nikdy nevrátím. 

 

 

Loučení s taťkou... Za fotku děkuji Víťovi Hrabalovi, ani jsem si nevšiml, že fotil... Přijel se svým boršickým sborem na pohřeb zazpívat... Obrovsky jsem vděčný chlapům z tohoto sboru i dalším, kteří byli přítomni rozloučení s člověkem, který mi byl tak blízký jako téměř nikdo jiný... Všechno, co jsem chtěl o taťkovi říci, jsem snad řekl právě při loučení v kostele...

 

 

 

5. červenec - čtvrtek

Nemám čas ani náladu psát, možná se pokusím další dny dopsat, ale nevím, jestli se mi to podaří... Snažil jsem se smutek překrýt co největším množstvím práce, prý to pomáhá...  

 

 

6. červenec - pátek

 

 

 

7. červenec - sobota 

A snad pomůže i cesta do krajiny, Barborka..... 

 

 

 ... a výhled z Barborky... Krása....

 

 

 

8. červenec - neděle

Služba v redakci, takže další cesta ze Slovácka do Prahy... I moderní architektura stojí v Praze za pozoronst, Karlín od Vltavy... Kdysi tady byla spousta malebných, spíše opuštěnných míst, s příchodem nového století přišel "rozmach"...     

 

 

 

Velká radost, vezeme do Prahy sestřenici Dajdu, kterou fotím v místech, kde je Fakultní nemocnice Motole... Nastupuje právě od tohoto týdne... Moc si přeji, aby vydržela co nejdéle, a pomohla co nejvíce lidem...  

 

 

 

9. červenec - pondělí 

Konec krátkdobé ministryně Malé - hlavní téma pondělního psaní...

Malá skončila. Spravedlnost chce místo ní dočasně vést trestně stíhaný premiér 

 

 

10. červenec - úterý

 

Dopoledne na úřadu vlády, tiskovka předsedy vlády...

 

 

 

 

 

Začíná další schůze Poslanecké sněmovny, na které může člověk potkat i expolitiky, kteří tady na půdě sněmovny byli kdysi ministry i premiéry...

 

 

 

 A tento den se podepisovala i koaliční smlouva...

 

11. červenec - středa 

 

Hektický den od první chvíle do noci - vláda Andreje Babiše se dočkala po dlouhých měsících důvěru většiny Poslanecké sněmovny... Snažíme se s kolegyní Katkou dáváat maximum věcí na twitter, odkud příspěvky sdílí kolegové v redakci a vkládají je do on-linu naší dovské redakce Aktuálně.cz... Tady jsou některé tyto příspěvky... 

  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

          

 12. červenec - čtvrtek

 

Mám obrovskou radost! Kolega Lukáš Prchal domluvil setkání u pana Jiřího Stránského, úžasného, statečného člověka, kromě jiného také výborného spisovatele i autora scénáře seriálu Zdivočelá země - ten seriál je fantastický a zároveň nekonečně hořký ....

 

 

  

13. červenec - pátek

Poslední pracovní den před dovolenou, některé věci bohužel nestíhám dodělat, potřeboval bych ještě týden v práci a dovolenou později, ale nejde to, žena už nemůže dovolenou měnit...  

 

 

 

 

 

 

 

14. červenec - sobota

Cesta z Prahy!!!!!!!!!!!!!!!! A rychle na malý rodinný festival, který dělají už několik let ve Veselí nad Moravou!!!! Svátek bláznů... Veselí opět nezklamalo, pro kulturu tady dělají opravdu hodně, to další nedokáži posoudit, neb jsem tomu příliš vzdálený. Ale jezdím do tohoto města stále raději....

 

 

 

 

16. červenec - pondělí

Nezvyklý pracovní začátek týdne, ani nepamatuji, kdy jsem ho měl volný - a kdy jsem měl volné následující dny. Začíná mi "naostro" dovolená a já sebekriticky přiznávám, že jsem na ni nepřipravený, vím, že bych měl pro tři dcery připravit co nejhezší prázdniny, ale nejsem toho bohužel schopný, částečně jsem ještě myšlenkami v práci, částečně toužím ze všeho nejvíce po klidu a odpočinku. Kdybych měl dát budoucím otcům a maminkám nějakou radu, byla by asi v tomto duchu: dokud ještě nemáte děti, připravujte se po všech stránkách vy sami ze všeho nejvíce na to, abyste byli co nejlepšími rodičemi až děti budete mít. Napadají mě stovky věcí, v čem všem by se člověk jako budoucí rodič měl zdokonalovat. A dnes už bohužel vím, v čem všem se mi to nepodařilo a zřejmě už ani nepodaří :( Přitom věnovat se dětem je důležitější, než cokoliv jiného, co na tomto světě Božím činíme.... Takže převedeno do praktična v první den dovolené - jde se na výlet na Brdo! A alou ženské, od té nejmenší až po největší, hlavně žádný klid a odpočinek!!!!! :)   

Nakonec jsem nevydržel radost z onoho výletu a dal i jeden příspěvek s fotkou na sociální sítě... Přestože nejsem příznivec příliš velkého zobrazování osobního života na fb .... No jo, ale přitom píši zápisník - divné :(

 

  

17. červenec - úterý

Vychází článek s povídáním Jiřího Stránského... Autorizace byla složitá, jako spisovateli mu záleželo na každém slově textu, já se snažil některé věty upravovat ještě v neděli, kolega Lukáš do poslední chvíle v pondělí.... Při povídání jsem natočil i tuto videoukázku, která vám pana Stránského přiblíží... 

 

 

 

 

18. červenec - středa  

Dávám jednu fotku z Horňáckých slavností v roce 2015 jako upomínka na to, že už zítra začínají Horňácké slavnosti ve Velké nad Veličkou. Poprvé po řadě let na nich nebudu, poprvé nebudu ani fotit, ani točit ani psát. Odlétáme na dovolenou. Dřív by bylo pro mě nepředstavitelné nebýt na těchto slavnostech, ale když vám rostou děti, s každým dnem cítíte, co všechno jim dlužíte. Dovolená je sice něco navíc, jistě by se bez ní obešli, zejména bez dovolené v zahraničí, ale nejstarší dcera má třináct a často mi vyčítá, že jsem s ní nikdy nikde za hranicemi nebyl. Což, uznávám, je velká ostuda. Pokud si pamatuji, několikrát sice na dovolené v zahraničí byla, ale vždycky jsem se z toho nějak vyvlíkl, místo mě jela se sestrou či babičkou, a samozřejmě s mámou :) Já jsem nerad cestuji, protože se bojím létat a také jsem nejšťastnější doma, nejlépe na Slovácku. Baví mě tolik věcí, že nepotřebuji nikam jinam jezdit. Což, prosím, není nic proti světu, protože je jistě fantastické, nesmírně zajímavé a obrovsky důležité poznávání světa.

Autorkou fotky je paní Inka Mrázová Sladká, moc jí za ni děkuji! Mimochodem, zachytila mě ve chvíli, kdy jsem fotil muzikanty na Strážná húrce ve Velké, venku strašně lilo, takže nohy jsem měl promoklé, ale srdce bylo přešťastné, protože jsem mohl sledovat nádhernou atmosféru uvnitř. 

 

 

Pokud byste chtěli onu atmosféru v roce 2015 alespoň na dálku pocítit, natočil jsem tehdy i tuto videoukázku...

 

 

A jedna video vzpomínka na loňský rok, kdy jsem si povídal s tímto chlapíkem, kterého mám moc rád... 

 

 

19. červenec (čtvrtek) - 26. červenec (čtvrtek)

Když už bych píši zápisník, měl bych něco napsat odtud ze Španělska z dovolené, ale po několika dnech v soukromí vlastně nevím, proč dávat něco z osobního života do veřejného povědomí. Zejména, když se stačí začíst do různých příspěvků na socálních sítích a člověk vidí, jací ve skutečnosti mnozí lidé jsou....Je lepší žít své vlastní životy mimo veřejnost, sociální sítě a pohledy jiných lidí... I kdybych chtěl sdělit něco neosobního, stejně by to bylo něco, co by jen vyvolalo zlobu mnoha lidí, tedy mých kritiků...

 

Často sedím o dovolené takto u moře, třeba když vychází sluníčko, nebo i během dne, kdy je moře plné lidí, čtu si, pozoruji moře a přemýšlím nad těmi, kteří v tomto Středozemním zemi našli smrt. Často to byli lidé jako my, chtěli pro sebe, nebo i své děti lepší život, utíkali z různorodých míst, kde se žít nedalo vůbec, nebo jen velmi těžce. Nemálo z nich se přes toto moře nedostalo. A být to na nás, Češích, mnozí by tyto nebožáky nechali utopit jako koťata.

 

Kde se tento většinový názor v našem národě vzal, když se přitom mnozí hlásíme ke křesťanským hodnotám a řada lidí se dokonce pravidelně v kostele modlí a slibuje pomoc bližnímu svému? Při pohledu odtud ze Španělska, které mnoha lidem pomohlo, je totální česká nechuť pomáhat ještě více zahanbující. A číst komentáře Čechů znamená brodit se tou největší žumpou, jaká jen může být. Myslete si o mém názoru co chcete, takto to cítím, a když pozoruji moře, myslím na všechny  nebohé, kteří se od nás žádné pomoci nedočkali... Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop :(

 

 

 

Tak tuto knížku od Erika Taberyho (viz fotka) jsem měl s sebou, konečně jsem měl čas pročíst si ji detailně a ještě nad ní přemýšlet... Poměrně depresivní čtení pro naši současnost, velmi doporučuji každého, kdo chce více pochopit, proč je česká společnost taková jaká je. Naštěstí jsem si vzal sebou i časopis Respekt s řadou rozhovorů, které člověku naopak přináší naději do budoucnosti. Možnost setkat se s mnoha zajímavými a inspirativními lidmi!

 

 

 Asi by to chtělo i nějakou vlastní fotku :) Z mých nejoblíbenějších okamžiků - ranní procházky podél moře...

 

 

26. července - čtvrtek

A Španělsko je minulostí, dovolená skončila - to byla rychlovka :)  

 

 

 

27. červenec - pátek

 

A rychle z Prahy na Slovácko! 

 

 

 

28. červenec - sobota 

 

A ještě rychleji na sběr prvních trnek! 

 

 

  

  

 

29. červenec - neděle 

Začala Letní filmová škola v Uherském Hradišti, fantastická akce! Na fotce (mimo jiné) spisovatelka Tereza Brdečková a (mimo jiné) písničkář Jiří Dědeček 

 

 

 

31. červenec - úterý

Znovu a znovu si uvědomuji, jak fantastická je letní filmová škola v Uherském Hradišti, jak nesmírně zajímavé je věnovat se filmu či televizi ve všech souvislostech...