Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

Ach Bože, ta spravedlnost... Byl opilý, jel rychle, srazil dívku, která šla v Hradišti na zelenou přes přechod, ujel... Za neposkytnutí pomoci ale dnes odsouzený nebyl

Seděl jsem dnes v soudní síni Okresního soudu v Uherském Hradišti a cítil, jak musím krotit své emoce. Chtělo se mi křičet, bouchat do stolu, nebo třeba utíkat z té budovy, ale nemohl jsem, protože jsem musel jako novinář uslyšet celý rozsudek a poté o něm debatovat s tím, kdo jej vynesl. Chtěl jsem o tom rozsudku debatovat, protože jsem se s ním nedokázal vnitřně smířit. 

Jak je možné, že člověk, který jede prokazatelně opilý, který přejíždí riskantně z jednoho pruhu do druhého, který na přechodu pro chodce srazí dívku, který ji absolutně nepomůže, ale odporně ujede pryč a ani se nikdy neomluví, jak je možné, že tento člověk podle soudce nespáchal trestný čin neposkytnutí pomoci? Tato otázka mě pálila, a nic na tom nemohlo změnit ani to, že soudce tohoto člověka poslal na 14 měsíců do vězení za to, že dívku opilý srazil terénním autem Volvo k zemi.

Pokud vás případ zajímá, poslechněte si nejdříve rozsudek, který jsem dnes na soudu natočil. V něm se dozvíte nejdůležitější fakta.

Byl jsem dnes na soudu v Uherském Hradišti poprvé a byla to pro mě velká zkušenost. Přes všechny pocity bych chtěl nejdříve poděkovat onomu soudci, tedy Jiřímu Přibylovi, který je v Hradišti specialistou na dopravní nehody. Vždycky jsem šťastný, když narazím na lidi, kteří jsou komunikativní, kteří jsou schopni poslouchat jiný názor a zároveň co nejlépe a nepodrobněji vysvětlovat svůj názor. Díky za takové lidi! Není jich až tak moc, zejména na důležitých postech, ale o to vděčnější buďme za to málo. 

Tedy, s doktorem Přibylem jsem nesouhlasil, pokud jde o osvobození řidiče v té části obžaloby, týkající se neposkytnutí pomoci, zároveň jsem ale pozorně poslouchal jeho argumenty a budu se je snažit sem dát. Myslím, že můžou dobře ilustrovat, jak je hledání spravedlností obtížné a jak nelze vynášet jednoduché soudy.

Stručně řečeno, doktor Přibyl argumentuje: Ano, neposkytl pomoc, ujel, ale hned za ním jeli hasiči a kousek od nehody byla policie. Tedy, mohl předpokládat, že oni dívce pomůžou a proto ho nemůžu odsoudit za neposkytnutí pomoci. Takto nějak soudce argumentoval a ještě se odvolával na judikaturu Nejvyššího soudu z roku 1969, který se typově podobnými případy zabýval.

A abych vám vložil do hlavy ještě většího "brouka", tak dodám, že žalobce v této věci mi na chodbě  soudu řekl: Nesouhlasím se soudcem, protože obžalovaný řidič jel rychle, když dívku srazil, s autem zacouval, objel ji a ujel, nelze předpokládat, že počítal s tím, že jí pomůžou hasiči a policisté. 

Takže - kde je spravedlnost, pravda? A bylo spravedlivé mé rozhořčení?

Tady je tedy rozsudek, který snad do zítřka doplním také odůvodněním rozsudku. A kdo chcete, najdete o dnešním soudu můj článek v úterní zlínské příloze MF DNES.

 

RB

 

Ps. 

Snad bych ještě mohl dodat, že o soudech píši tady na svých stránkách minimálně, což je možná paradoxní, protože soudy patřily k mým největším novinářským láskám - pokud se to tak dá napsat. V polovině devadesátých let jsem strávil jako novinář na soudech v Brně několik let a mnohokrát jsem poslouchal různé příběhy od přečtení obžaloby, přes výpovědi svědků, znalců či obžalovaných až po rozsudky několika málo let až třeba po 25 let. Toto sezení na soudech mě naučilo nedělat si nikdy názor z toho, co se objeví v médiích, protože abychom pochopili různé případy a motivace lidí, museli bychom právě velmi bedlivě poslouchat vše, co u soudu zazní.

Považuji za obrovskou škodu, že české soudy nepostupují tak, aby rozsudky a odůvodnění rozsudků dávaly na internet. A to proto, aby se lidé s mnoha a mnoha případy mohli mnohem blíže seznámit a nežít pak v různých omylech a pocitech nespravedlnosti - byť samozřejmě jsou i rozsudky nespravedlivé a do nebe volající.

I včera jsem doktoru Přibylovi toto své přesvědčení vysvětloval, když on se zlobil, že jsem bez povolení nahrával jeho odůvodnění rozsudku. Na soudech je totiž zakázáno nahrávat, což je neuvěřitelná hloupost. Být soudcem nebo politikem, naopak bych po novinářích požadoval nahrávání, protože zapsat si například přesně slova soudce a pak je sdělit čtenářům je prakticky nemožné. Jenže, jak postupovat, když soudce třeba nechce, aby se odůvodnění rozsudku objevilo v médiích a tedy se dostalo k lidem? Já vím, dostal jsem se od sražení chodkyně autem někde dál, jenže i princip, o kterém tady píši, je velmi důležitý.     

 

 

A tady už je dnešní rozsudek samosoudce Jiří Přibyla nad opilým řidičem, který v lednu 2010 srazil na hlavní křižovatce v Uherském Hradišti sedmnáctiletou studentku Barboru a od nehody ujel... Obraz se třese, omlouvám se, ale jako mnohdy jindy mi nejde o kvalitu obrazu, ale podstatu toho, co na něm vidíte a hlavně slyšíte.

Určitě je důležité dodat, že rozsudek v této věci je nepravomocný a je pravděpodobné, že se obhájce i státní zástupce odvolají ke krajskému soudu.