Zásady našeho novinářského kroužku

- Novinařina je nádherná práce, která mimo jiné umožňuje setkávat se s obrovským množstvím lidí. Tuto práci je ale nutné dělat s láskou, radostí a upřímností. Musíme neustále pracovat sami na sobě, neustále musíme ve svém životě přemýšlet, co jsme udělali špatně a v čem všem se musíme polepšit. Když se budeme snažit být dobří, laskaví a pokorní, projeví se to také v tom, že budeme dobří ve své novinářské práci - nebo kterékoliv jiné, kterou budeme v životě dělat.

- Stejně jako při jakékoliv jiné práci, také při novinařině je nejdůležitější naše vlastní aktivita a chuť. Když budeme pracovat co nejvíce a nebudeme se flákat, dosáhneme všeho o čem sníme. Když ale pracujeme a jdeme za svým cílem či snem, vždy musíme myslet také na lidi kolem nás. Není možné vidět jen sám sebe a své vlastní zájmy.

- Snažíme se mít rádi život i vše kolem nás. Pokud naplníme touto radostí své srdce, půjde nám psaní určitě lépe. A když zcela jistě občas na nás přijdou chmury, dokážeme se s nimi lépe vypořádat - třeba opět psaním.    

- Jakoukoliv novinářskou práci či setkání začínáme pozdravem a úsměvem, v novinařině i v životě se mnohokrát člověku vyplatí, pokud pozdraví a usměje se. Také každý mail začínáme slušným oslovením, stejný způsobem i mail končíme.

- S kýmkoliv při své novinářské práci mluvíme, tak mluvíme slušně,  korektně a vstřícně. Za jakoukoliv informaci vždy poděkujeme. Vždy se snažíme s kýmkoliv rozloučit tak, abychom k němu měli otevřené dveře i kdykoliv příště. I když se to občas nepodaří, budeme se snažit být této zásadě věrni.

- Zajímáme se o všechno kolem nás. Svět je fantasticky zajímavý, čím více budeme k němu vnímavý, tím více nás obdaruje a tím šťastnější nás udělá. Novinář by měl mít přehled o všem, na co si jen vzpomenete. 

-  Cokoliv zajímavého vidíme nebo slyšíme, přemýšlíme nad tím, jestli bychom o tom mohli napsat. A když chceme o něčem psát, musíme k tomu získat co největší množství informací. Vždycky si musíme položit otázku, jestli už máme informací dost nebo naopak, jestli by nešly ještě další informace získat.

- Pokud něčemu nerozumíme nebo se nám něco nelíbí, neznamená to, že je to špatné. Ke všem lidem i věcem existuje klíč, a my jako novináři se musíme snažit tento klíč hledat. Potom porozumíme více lidem, knihám nebo třeba obrazům. 

- Když píšeme, tak jedině pravdu. Musíme vždy ale přemýšlet nad tím, co je pravdivé. Pravdivé nemusí být vůbec to, co si myslíme my sami. Pravdu může mít někdo jiný. Proto přemýšlíme nad každým názorem a nad každou informací, kterou při psaní článku máme. Pokud nejsme přesvědčeni, co je pravda, napíšeme více názorů a na čtenáři necháme, aby si udělal svůj vlastní názor.

- Ve svém psaní se snažíme být maximálně upřímní. Největší cenu má pravě takové psaní, ve kterém cítíme, že autor nám otevřel své srdce.  Při takovém psaní ale musíme vždy velmi přemýšlet nad tím, jestli neubližujeme druhému člověku.  

- I když tomu třeba nebudete věřit, písmenka můžou mít ohromnou sílu, větší než největší siláci světa. Proto musíme nad každým slovem, které napíšeme, přemýšlet. Psaní má jednu věc společnou s pohádkami. Pohádky pomáhají tomu, aby vládlo dobro. A psaní by také mělo být vždy na straně "dobra".  

- K nejkrásnější novinářské práci patří rozhovor. Na rozhovor s druhým člověk se snažíme udělat si čas, nikam nespěcháme, velmi pozorně vnímáme, co nás říká.  Otázky si připravíme dopředu, ale nespoléháme se jenom na ně, snažíme se pokládat i otázky, který vyplynou ze samotného povídání. Je velmi důležité, abychom soucítili s tím, s kým mluvíme, snažili se ho pochopit a tak dosáhli toho, že je k nám co nejupřímnější a nejotevřejnější. Takové rozhovory bývají nejlepší a můžou velmi obohatit nás samotné i naše čtenáře.

- Součástí novinářské práce je fotografie. Fotografie je stejně důležitá jako článek, někdy i důležitější. Proto musíme věnovat focení maximální pozornost, pokud je to možné, nosíme neustále foťák někde u sebe a fotíme všechno zajímavé kolem sebe.

- Lidé, kteří pracují jako novináři, musí myslet neustále na to, že jsou mnohdy na očích veřejnosti. Podle toho se musí chovat a vystupovat. Také my musíme dělat našemu novinářskému kroužku čest a snažit se, abychom my i náš kroužek měli co nejlepší jméno. Jen tak si získáme přízeň co největšího množství čtenářů a pozveme mezi sebe další zájemce.

- Jsme kamarádi. Proto si musíme pomáhat a být k sobě upřimní, nesmíme ubližovat jeden druhému. Nejdůležitější je, aby nás novinářský kroužek bavil a dal nám co nejvíce do dalšího života.Pokud tomu tak je, pak má smysl, že jsme se na chvíli v našich životech potkali.

RB