Snad nikdy v životě, nikdy, nikdy, nikdy, jsem se netěšil na začátek března jako letos. Přijde mi divné zmiňovat se o nemoci v době, kdy nemoci pronásledují téměř každého jedince a rodinu, ale v posledních čtrnácti dnech jsem měl pocit, že život ztrácí smysl a dostat se ze zdravotních problémů není ani možné.  Snad jsou ale všechny tyto chmury pryč, budu počítat každý den do chvíle, kdy bude možné opustit Prahu a odjet domů na Slovácko. Snil jsem o tomto návratu den co den, ale vzhledem k uzávěrce před covidem je nutné odložit odjezd až někdy ke konci března. Snad toto období uteče co nejrychleji a nejlépe, snad se naše země konečně vyhrabe z neuvěřitelných problémů, které prožívá!!!!!!!   Jsem obrovsky vděčný mnoha lidem za povzbuzování v minulých dnech, soucítím s každým člověkem, který se dostal do zdravotních problémů a je mi nesmírně líto každého, komu se nepodařilo v tomto boji zvítězit. Je to obrovská bezmoc, smutek i vztek, každý, kdo nějakým dílem ovlivňujeme..